Pětadvacet let na scéně, to už je myslím docela pádný důvod k oslavám, a když se je kapela rozhodne pojmout formou evropského turné, tím lépe pro její fanoušky. Německá elektrometalová legenda DIE KRUPPS jich u nás má věru nemálo, o čemž se dalo přesvědčit hned před vstupem do libeňského klubu Abaton, kde v čase oficiálního začátku akce – ve dvacet hodin, už stála pěkná fronta místy velmi netrpělivých nedočkavců, dožadujících se ukončení dlouhého čekání v lednovém mrazu.

Zpoždění se nakonec natáhlo na cca. 40. minut, takže první vystupující kapela – pražští EGOTRIP – začali až ve třičtvrtě na osm. Klasická rocková sestava – kytara, basa, bicí a zpěv byla doplněna o laptop, který se staral o produkci nasamplovaných smyček, kterými kapela doplňovala své písně. EGOTRIP se vyžívají v tvrdší a přímočařejší formě crossoveru, kde prim hrají tvrdé kytarové riffy a razantní rytmika. Nekomplikované skladby jsou jako stvořené pro koncertní provedení a to, když si odmyslím některé zbytečné macho pózy, myslím EGOTRIP celkem sluší. Ačkoliv podobných kapel je spousta, potenciál oslovit širší publikum bych těmto Pražákum rozhodně neupíral. Přinejmenším vědí, jak s pomocí občasné přítomnosti dvou tanečnic v krátkých sukýnkách upoutat pozornost hlavně mužské části publika.

Ale lidé byli toho večera naladěni na úplně jiný druh muziky, čehož si náležitě vychutnalo brněnské duo DEPRESSIVE DISORDER. U nás ale i v zahraničí ceněni představitelé české electronic body music scény. Scény, která, ač staví na úplně jiných postupech a nástrojích, má například s tou metalovou společnou jednu věc. Taktéž si o ní nezainteresovaní myslí, že je mrtvá a že jí holduje jen několik posledních pamětníků a zpátečníků, aby to ve skutečně bylo tak trošku jinak. V 80-tých letech velmi populární žánr je dnes v podstatě undergroundová záležitost, avšak s věrnou a rozhodě ne malou posluchačskou základnou. DEPRESSIVE DISORDER by se dali nazvat jako následovatelé odkazu průkopníků tohoto žánru jako jsou například FRONT 242 anebo FRONT LINE ASSEMBLY. Veškerou hudební část odbývají syntezátory, do jejichž masivního monolitu zapadá zlověstný vokál. Brutální taneční rytmy a beaty mají moc rozhýbat i tu nejztuhlejší tělesnou schránku. Do striktně elektronického zvukového ohniště pak přiléval olej hostující kytarista, jehož role spočívala v tvorbě co nejmasivnějších kytarových riffů. Šlapalo to výborně, nechyběla tomu jak pořádná dávka energie, tak strhující taneční tempo. Veliká spokojenost.

Přiznám, že tvorba legendárních DIE KRUPPS šla vždycky tak trošku mimo mě, tudíž se neodvažuji považovat za znalce. Ani to však nebránilo tomu, aby si jejich set náramně užil. Soubor na mě totiž ani po těch dlouhých letech nepůsobil nikterak unaveným dojmem, právě naopak! Veteráni a dá se říct, že i průkopníci mixování elektronické hudby 80-tých s metalovou úderností mají své neoddiskutovatelné kouzlo i dnes. Pravda, plynoucí léta nijak nezastavíš, ale energie a chuti má tato pětice na rozdávání. Kapela nás hned od začátku naladí na tu nejlepší možnou taneční vlnu a v tomto trendu vytrvá až do konce svého vystoupení. Ani ty nejstarší fláky nezní vůbec archaicky, přestože velice příjemným způsobem evokují dobu, kdy se po pódiích spolu s DIE KRUPPS proháněli i například mladíčci z KRAFTWERK. Vzpomínání je to velice příjemné.

Charismatický vokalista Jűrgen Engler si kromě častých pohybových kreací a neustálého pobíhání a poskakování po pódiu stihne vystřihnout i nějaké to sólo na mohutné soupravě z kovových trubek a někdy jsem měl pocit, že tím mlácením překřičí i zbytek svých hlučných spoluhráčů. V každém případě to do muziky DIE KRUPPS skvěle zapadalo a výborným způsobilo doplňovalo strojové rytmy Němců. Kromě osvědčených a letitých hitovek zaznívá i nová, německy zpívaná skladba „5 milions“, která nám byla uvedena jako píseň o německých nezaměstnaných, kterých je právě tolik, kolik uvádí název písně. Kapela nakonec musela dokonce dvakrát přidávat, díky čemuž se konec akce posunul až na téměř jednu hodinu po půlnoci.

Nikomu z přítomných to však nevadilo, protože „staříci“ předvedli výborné vystoupení. Zdá se, že i zvuk se v Abatonu s každou další akci začíná lepšit. Nebylo tedy jediného důvodu pozdního ulehnutí do postele litovat.